hluchota u rhodéského ridgebacka
Mark Neff a jeho výzkumný tým na Kalifornské univerzitě
v Davisu lokalizovali
příčinu mutace dědičné hluchoty –
specifického defektu u rhodeského ridgebacka.
Hluchota
rozhodně není vzácnost u toho plemene a v brzké době
bude v USA
k dispozici test, který bude garantovat
chovatelům nerozšiřování takto
postižených psů.
Hluchota u rhodéských ridgebacků je velmi odlišná od
hluchoty např. dalmatinů,
kde se vada váže na bílou barvu.
Genetici ji nazývají nesyndromická hluchota.
Jedná se o
progresivní onemocnění. Mnoho štěňat na 8. týdnu věku
slyší, ale postupně o sluch přicházejí a dle dostupných
informací jsou bilaterálně (oboustraně)
hluchá do 12.
měsíce věku, pokud tomu tak není dříve.
Hluchota u ridgebacků je jednoduše autosomálně recesivně
dědičná, tzn. že dva nehluší psi s vlohou pro hluchotu,
vyprodukují i hluché jedince. V takovém vrhu, kde jsou oba
nositelé této vady je 25% hluchých potomků. Ve spojení psů
kde je jeden nositel hluchoty a druhý tuto vlohu nemá se
narodí
slyšící štěňata, ale pochopitelně některá z nich budou mít ve
své genetické výbavě vlohu pro hluchotu. Tato recesivní
vloha se pak nebezpečně plíží v rodokmenech po mnoho
generací než vyjde najevo. Jediné a 100% řešení je
testování zvířat, které nám určí zdravé psi i nositele. Díky
testu mohou chovatelé vhodně kombinovat rodičovské páry
tak, aby neprodukovali hluchá štěňata.
Do
dnešní doby nevím o žádném hluchém ridgebackovi v
České republice. Nicméně
s neuváženým používáním
liniových plemeniteb, nutností oživit náš chov
zahraničními
psy, je otázkou času, kdy i my začneme řešit tyto
problémy.
autor: Šárka Štusáková (2007)